Jedním z problémů, které musíme průběžně řešit, je najít optimální termín setkání. Eliminační metodou nám na podzim zůstaly pouze 2 termíny. Nakonec jsme se rozhodli, a jak se ukázalo, byla to správná volba, pro termín 12. - 14. října 2007. Bylo to již v pořadí třetí podzimní setkání, které se konalo ve Strašíně u Sušice. Těm z vás, kdo tady ještě nebyl, mohu s klidným svědomím říci, že je to naprosto úchvatné období, kdy příroda hraje všemi barvami od žluté až po červenou. A pokud se vydaří počasí, tak si můžete ještě lehnout v trávě na záda, s nádherně modrou oblohou nad sebou.
Podle přihlášených psů a jejich majitelů jsme si předem připravili program, který jsme netradičně zahájili již ve čtvrtek večer první disciplinou - noční avizací. Ta měla úspěch už při minulém setkání, a tak jsme si to znovu zopakovali v jiných podmínkách. Avizace probíhala tentokrát tak, že každý účastník dostal baterku a se svým psem měl projít cestu mezi pastvinami, lemovanou křovinami. Úkolem bylo najít ukrytého figuranta a posvítit na něj baterkou v případě, že pes signalizuje nějakým způsobem jeho přítomnost v křoví. Při této příležitosti se ukázalo, že úkol nebyl vůbec jednoduchý pro psy, kteří mají vynikající vlohy pro pasení dobytka. Ti totiž označovali hlavně krávy, které nocovaly v ohradě podél cesty. Všichni avizaci uvítali s velkým nadšením a před hotelem nedočkavě přešlapovala skupinka psovodů natěšených vyrazit do tmy. Nprap. Jakub Hertel, který v roli figuranta tuto disciplínu i posuzoval, zažil řadu úsměvných případů, kdy ho pes správně označil a snažil se k němu dostat, ale páníček ho vesele táhl pryč, protože si toho ani nevšiml. V takovýchto případech jeho hodnocení znělo: pes za 10, páníček nula. Jeden z přítomných australských honáckých psů (acd) skočil bystře směrem k ukrytému figurantovi, jeho panička ho však krotila slovy: "Nech tu myšku na pokoji, máme jiný úkol." Byla však dostatečně duchapřítomná, aby tím směrem také posvítila baterkou, a tak ke svému překvapení splnila úspěšně i svůj úkol, tj. označila ukrytého figuranta. Já sám jsem test absolvoval třikrát, postupně s mými dvěma psy a fenkou. Dobrovolně se přiznám, že Kubu, který byl oblečen do černého policejního oblečení, jsem ve tmě ani jednou neviděl. V noci nebylo vidět ani mé dva černé psy. Toledo pro změnu označil místo figuranta všechny krávy, které se v ohradě zvědavě stáhly až k cestě, podél které jsme ho měli hledat, a tak jsme tentokrát vlastně moc neuspěli. Jaké je nakonec poučení z avizace? Odpověď je hodně jednoduchá. Věřte více svému psovi a naučte se "číst" jeho reakce. Jdete-li v noci se psem potemnělými ulicemi, nemusíte se zbytečně ohlížet. Stačí pozorovat více svého psa.
Páteční výcvik začal rozcvičkou na zklidnění psů a potom představením jednotlivých účastníků a jejich psů. Poté následovala příprava na výstavu, při které se pes musí prezentovat v pohybu, statickém postoji a musí umět ukázat zuby. K tomu jsme přidali ještě jeden prvek, a to měření parametrů hlav přítomných psů a fen. Měřili jsme šířku hlavy, délku hlavy a délku čenichové partie. Kromě zajímavých údajů se to projevilo i jako dobré cvičení, protože řadě psů to bylo hodně nepříjemné a někteří se k tomu kupodivu dali přesvědčit jen s velkým úsilím svých pánů.
Pátek je pro nás tradičním dnem koloběžkových závodů, které probíhají v lese za Náhořankami. O tom, že připraveným štěstí přeje, nás tentokrát přesvědčila fena, která mistrovství v kategorii scooter vyhrála. Byla jí Atilla Carmen Moravia pod vedením svého mushera Martina Peška. Třívteřinový náskok před druhým psem byl sice velice těsný, ale pro Martina a jeho fenu měl cenu zlata.
Po koloběžce nás čekal připravený raut. Na známé louce mezi rybníky se již rožnila patnáctikilová krůta. Všem se sliny jen sbíhaly. No a než byla krůtí specialita připravena ke konzumaci, dali jsme si jako předkrm tři druhy grilovaných klobás. V přilehlém lese průběžně probíhaly disciplíny testující ovladatelnost psa, ale také barvená stopa. Zde předvedla nejlepší práci fenka Airis Venus Genetrix. Byl to její první pokus v životě. Panička se na začátku ptala, co má dělat. Odpověď zněla: "Nic, nechte se svým psem vést". Chytila se tedy za druhý konec vodítka, fenka zavětřila a za pár vteřin byly na konci stopy. Vynikající výkon!
Ovladatelnost a důvěru psa k pánovi jsme testovali jako obvykle řadou zdánlivě jednoduchých úkolů, které měla každá dvojice splnit. Tady se opět prokázalo, že poslušnost není totéž, co respekt a důvěra k pánovi. A tak řada psů projevovala tendenci řešit nečekané situace, na které je jejich majitelé předem nemohli připravit, po svém a bez ohledu na svého pána. Mnohé, zejména majitele mladých psů, čeká proto ještě dost práce.
Na pořadu setkání byl i coursing, který se tentokrát běhal na zahradě hotelu. Trať vedla kolem bazénu a to připravilo mnohým horké chvilky, zejména když jejich psi řešili nečekanou překážku. Do vody ale nikdo nakonec nespadl.
V sobotu jsme kromě základního cviku záchranařiny, tj. nalezení a označení svého vlastního pána, vyzkoušeli i další disciplínu, kterou jsme ještě nikdy nedělali. Pes byl uvázán u kolíku (místo toho nám dobře posloužil smrk na místní zahradě), pán odešel a figurant se snažil ke psovi přiblížit a podle jeho reakce na něj i sáhnout. Většina leopardů ustála tento test zcela suverénně a bez zbytečných emocí, což svědčilo o pevném charakteru. Acd řešili situaci trochu odlišně, sáhnout se dalo jen na dva z nich, ostatní se tomu dost bránili. Jiná byla také reakce howavartky, ale myslím, že to spíš odpovídalo charakteristice jednotlivých plemen než reakci "slabých" povah. K mému překvapení v tom obstáli i psi, u kterých by to člověk tak úplně nečekal. Teď mám na mysli zejména starého Cara a mladé psy z chovatelské stanice Venus Genetrix.
V neděli jsme se rozcházeli po obědě a vyhodnocení akce s pocitem, že jsme se zase něco víc dozvěděli o sobě i svých psech.
Tak tentokrát se sejdeme až za rok, ale asi na jiném místě, i když sem do Strašína se vracíme vždycky rádi.
autoři článku :
RNDr. Helena Synkova CSc.
