Takřka po roce jsme se opět sešli ve dnech 27. - 29. dubna v Brně v hotelu Jelenice na dalším, v pořadí již šestém setkání chovatelů louisianských leopardích psů. V čem bylo toto setkání jiné? Hlavně asi v tom, že jsme si vyzkoušeli nové disciplíny, především pracovní vlohy, kterým jsme zatím pozornost moc nevěnovali.

Ani tentokrát nebylo stanovení termínu jednoduché. Březen se nám zdál příliš brzy, protože loni byl v tomto období ještě sníh. Duben začal klubovou výstavou, následovaly velikonoce a ihned za tím národní výstava v Ostravě a mezinárodní výstavy v Českých Budějovicích a Praze. Z mého pohledu je dost nevhodné, aby se v jednom měsíci konaly tři takové výstavy. Výstavy pak přestávají být chovatelským svátkem a jsou spíše přehlídkou uštvaných obíhačů výstav. Není také divu, že potom člověk u kruhů postrádá to, co by na žádné výstavě nemělo chybět, a to jsou v dostatečné míře zastoupení návštěvníci a diváci.

Ale vraťme se k setkání. Datum setkání určil nakonec volný termín v hotelu Jelenice, kde jsme měli být ubytováni. Co se týče počtu zúčastněných psů, přítomných bylo 27 catahoul, 5 australských honáckých psů, jedna argentinská doga, jedna šeltie a jeden německý boxer. Při standardním počtu leopardů se tak nám tak pomaličku zvedla i účast neleopardů. Potěšující je zejména účast pětičlenné skupinky australských honáckých psů. To jen dokazuje, že jejich majitelé jsou lidé, kteří mají zájem objevit schopnosti a vlastnosti svých psů, chtějí se svými psy pracovat a naučit se s nimi žít tak, aby neobtěžovali své okolí.

Rozepisovat se o každé disciplíně, kterou naši psi absolvovali, by bylo hodně zdlouhavé, protože například páteční program začínal v 9 ráno a končil nočními hrátkami ve 22 hod. Koneckonců zátěž tohoto dne se projevila i sníženou účastí v nočních hodinách u barového pultu.

Kromě tradiční přípravy na výstavu a společných cvičení jsme tentokrát zařadili řadu prvků, na kterých jsme si chtěli prověřit přirozené vlohy, ale i ovladatelnost našich psů. Počáteční společná cvičení ve velké skupině psů mají veliký význam v tom, že se přítomní psi i majitelé seznámí a vytvoří tak skupinu, která k sobě patří. Všichni se učí navzájem, jeden sleduje druhého, zvyšuje se psychická odolnost a tato zkušenost je zejména pro mladé a méně jisté jedince jedinečnou příležitostí pro to, aby zjistili, že se dá vše ve zdraví přežít, když je po boku svého pána. Už po několik posledních setkání jsme se snažili hodnotit výkony přítomných psů bodováním jednotlivých disciplín. To nám všem pak umožňuje sledovat vývoj jednotlivých psů a páníčkové se mohou ujistit, že jejich samostatná práce mezi setkáními přináší viditelné výsledky. Ovladatelnost v různých situacích jsme testovali řadou napohled jednoduchých úkolů, které prokázaly vzájemný vztah a důvěru psa k pánovi. Pro většinu přítomných to byly situace, na které se sice nemohli předem připravit, ale které se vám mohou běžně přihodit v normálním životě. V ovladatelnosti zvítězil s plným počtem bodů A'Gwyn Blue Balmoral Moravia majitelky Soni Plocrové. (Doufám, že tento článek bude znovu vyvěšen na návsi v jejím "rodném" Únanově, kde jsou na ni všichni členové místní kynologické organizace velice hrdi.) Tato část také ukazuje, že lepších výsledků dosahují již dospělí psi, kteří jsou se svými pány lépe sehraní, než mladí nebo dospívající jedinci a štěńata.

Na tomto setkání jsme se zaměřili zejména na stopařské schopnosti našich psů a také na to, jak hlídají a jak jsou schopni označit cizí osobu ve tmě. Na rozdíl od předešlých setkání, kde jsme testovali spíše lovecké vlohy, to byla tentokrát různě dlouhá a různě stará stopa cizího člověka. Lesnatý terén v okolí Brněnské přehrady připravil Jakubovi Hertlovi, profesionálovi ve službách Policie ČR, který vedl a hodnotil tuto část, náročné prostředí pro výběr a přípravu stop. V pátek čekala psy krátká stopa na "rozstopování" v přilehlém lesíku. Toho se všichni zúčastnění zhostili na výbornou. Prokázalo se, že stopa cizí osoby je pro tyto psy vlastní a až na pár jedinců všichni stopu úspěšně dokončili.

Ukázalo se také, že většina psů má o stopu zájem a nedostatky jsou hlavně na straně nezkušených psovodů. Druhý den na nás čekaly v lesnatém terénu stopy hodinu a více staré. Tato zkouška již dostatečně prověřila všechny zúčastněné. Hned ze začátku bylo patrné, že i někteří psovodi se již poučili z vlastních chyb, a tak lepší řízení psa na stopě a účinnější motivace jim umožnila předvést skoro profesionální výkony. Jako nejlepší výkon hodnotil Jakub Hertl rozvážnou a klidnou práci s maximální přesností, kterou předvedl pes Adonis Z Povětrňáku. Příjemným překvapením byl také výkon dvouměsíčních štěňat manželů Peškových (chovatelská stanice Venus Genetrix), za jejichž zájem při vypracování pachového čtverce by se nemusel stydět ani zkušený pes.

Odpověď na otázku, zda může páníček svému psovi svěřit k ochraně nějakou vlastní věc, nám přinesla další zkouška. Pes přitom musel předvést samostatnou práci bez podpory psovoda. Jakub Hertl, v dlouhém kabátě a s plynovou maskou, hodnotil výkony z pozice figuranta. Nejdůraznější zákrok předvedl importovaný pes Crawdad´s Toledo.

Pro všechny byla snad nejzajímavější noční avizace, protože tam se mnozí ujistili, že jejich pes je schopen je upozornit nebo i ubránit na noční procházce. Při tomto testu se v některých psech vzbudily šelmy, se snahou svého pána urputně bránit. Naprostá většina psů svého pána upozornila na přítomnost skrytého figuranta vytáhnutím do směru, štěkáním a nebo čekáním na další povel či reakci figuranta. Mnozí byli reakcí svého psa opravdu příjemně překvapeni. Potvrdilo se také to, že štěkáním reagují štěňata, mladí a méně sebejistí psi, zatímco dospělí a sebejistí jsou méně hlasití a o to nebezpečnější. A tak v této disciplíně opět zazářil dnes už šestiletý Crawdad´s Toledo. Celkovým vítězem samostatného bloku vloh se nakonec stal dvouletý importovaný leopardí pes Windridge's Trapper. Testy vloh ukazují, že se na předních místech objevují i psi, kteří nepatří mezi ty s nejlepší ovladatelností. To však prozrazuje spíše nedostatky ve výchově a vedení, způsobené někdy příliš benevolentními páníčky. Mezi nejlepší jedince se tak ve vlohách dostávají ti nadaní leopardí plnokrevníci, kteří mají mimořádnou schopnost samostatného rozhodování.

Jednotlivé disciplíny probíhaly v různých terénech v okolí hotelu a v průběhu všech tří dnů jsme jednotlivé výcvikové sekvence prokládali nácvikem prvků pro závěrečnou soutěž v obedience. Soutěže a zkoušky v obedience (poslušnosti) se v naší republice začínají oficiálně cvičit podle švýcarského řádu, který je však již FCI úpravou původních anglosaských soutěží. My jsme se ale od samého začátku snažili cvičit obedience podle řádů UKC, který se dnes již liší od výše zmíněného. Zdá se, že takové cvičení dobře vyhovuje povaze samostatně pracujících plemen jako je catahoula, které nemají rádi dril a časté opakování jednotlivých prvků. Na obedience se nám také vždy líbilo, že sestava cviků pro začátečníky obsahuje zdánlivě jednoduché avšak praktické cviky, které lze všechny využít v běžných životních situacích. Proto byl nácvik jednotlivých cviků obedience vždy součástí našich setkání. Již v průběhu nácviku bylo vidět zlepšení jednotlivých účastníků oproti minulému roku, kdy jsme uspořádali první bodovanou soutěž. A pokud přeskočím k závěrečné soutěži, která proběhla v neděli, musím říci, že se letos nenašel ani jeden dospělý pes, který by nezvládl odložení ve stoje, které bylo vždy pro mnohé kamenem úrazu. Pokud si myslíte, že je to jednoduché, tak si zkuste odložit svého psa ve stoje, poodejděte a požádejte nějakého cizího člověka, aby se kolem vašeho psa prošel, pohladil ho po hlavě, projel psovi rukou po zádech a možná svůj názor změníte. Problém s tím mají zejména psi rezervovanějších povah. Celkovým vítězem v obedience se stala Franceska Šumící křídla majitelky Hany Koutkové.

Zpestřením setkání se stala soutěž v tahání břemen. Náš kamarád a spoluorganizátor Jirka Mateja vyrobil rozkládací vozík, který nás bude provázet na všech dalších setkáních. Předpokládám, že tak jako obedience a závody na koloběžkách, stanou se i soutěže v tahu břemen prestižní záležitostí každého chovatele catahouly. Tato disciplína prokázala, že bude třeba psy na to lépe připravit, najít pro každého správnou motivaci a vylepšit i jeho techniku tahu. I když leopardi mají obrovskou sílu, ne všichni uspěli napoprvé tak, jak se očekávalo. V kategorii psů nakonec zvítězil plnokrevník, zkušený coursingový závodník, Andy Carmen Moravia, chovatele a majitele MUDr. Radima Holuba. V katerorii fen zvítězila Audrey Bartlet majitelky Ivy Řidké. Tato fenečka utáhla stejnou zátěž jako vítězný pes a navzdory svému mládí a nezkušenosti prokázala obrovské nasazení. Díky lepšímu času se stala i absolutním vítězem soutěže v tahu břemen.

Jirka Mateja nám sestrojil i nový prototyp navijáku na coursing, a tak jsme mohli zařadit i testování vloh nováčků pro tuto disciplínu. Leopardi coursing milují, což dnes už také dokazují svou účastí na coursingových soutěžích. Díky tomu, že jsme se teď stali majiteli navijáku, můžeme začít pořádat občas i další samostatné akce zaměřené na tuto disciplínu. Na oficiálních coursingových akcích se totiž nikdy nemůžou sejít všichni leopardi tak, aby si mohli změřit navzájem síly. První testy navijáku proběhly na pláži u Brněnské přehrady a nakonec jsme zůstali u krátké rovinky, protože nebyl dostatek bezpečného prostoru pro vytvoření celého okruhu. Naštěstí jsme místním rybářům nepřekáželi a štěkot našich rozvášněných psů jim také nevadil, takže jsme si nácviku coursingových běhů opravdu užili. Ačkoli krátkou rovinku běžela s nadšením i dvě osmitýdenní štěňátka z chovatelské stanice Venus Genetrix, ne všichni začátečníci jevili o coursing za igelitovým střapcem takový zájem. Proto jsme zkusili uvázat na naviják králičí kůži místo igelitu. To u některých změnilo diametrálně situaci, a tak se z i australáka a argentinské dogy, kteří byli až do té chvíle opravdu vlažní, stali v tu ránu opravdové šelmy stíhající kořist.

V sobotu odpoledne nás čekala přednáška MVDr. Marka Pepříka o problematice dysplasie kyčelního kloubu (dkk). Již před časem jsme se totiž rozhodli, že posuzováním dkk našich leopardů pověříme právě jeho, protože je dostatečně přísný a to nám pomůže zjistit skutečný stav dkk tohoto plemene u nás. Jediné relevantní údaje, týkající se catahouly, lze najít na webových stránkách Orthopedic Foundation for Animals (OFA) a ty nejsou příliš povzbudivé. V testované americké populaci se totiž vyskytuje ca 25 % jedinců, kteří trpí dysplasii. MVDr. Pepřík nás seznámil s úskalími posuzování a ukázal nám rtg snímky, na kterých dokumentoval svoje nálezy. Ukazuje se, že současná metoda posuzování je značně subjektivní záležitost a je proto nutné, aby měl posuzovatel možnost porovnávat snímky jednotlivých psů mezi sebou. To umožňuje objektivnější posouzení v rámci plemene. Pro mnohé z nás to byla jedinečná příležitost prohlédnout si rentgenové snímky našich psů i s příslušným odborným výkladem. V současné době je již testováno asi 15 leopardů, včetně většiny importovaných zakladatelů místního chovu z chovatelské stanice Šumící křídla. Výsledky jsou celkem povzbudivé, ale v testování bude třeba dále pokračovat, protože u některých jedinců z určitých křížení byla diagnostikována horší kvalita kloubů.

Boj o nejlepšího leoparda 6. setkání byl neúprosný až do samého konce. Dobré umístění je vždy souhrou několika faktorů. Nejde tu jen o vlohy, ale i o společnou dobrou spolupráci pána a jeho psa a v neposlední řadě i o důslednost a chuť se zúčastnit všech bodovaných disciplín. A tak nakonec zvítězila Ing. Radmila Hubová se svou fenkou Grace Šumící křídla, před Falcem Šumící Křídla a Atilou Carmen Moravia. Příjemným překvapením pro mne byl titul nejlepšího mladého psa pro fenku Audrey Bartlet. Ta má neskutečné vlohy a jsem přesvědčen, že o ní ještě hodně uslyšíme. Z výkonu přítomných neleopardů bych si dovolil vyzvednout 3. místo v obedience australského honáckého psa Bluespirit Binnowee Buzz, majitelky RNDr. Heleny Synkové, který se naší akce zúčastnil poprvé a který jako dospělý dorazil před pěti měsíci z Kanady, a pěkné 4. místo mladé všestranné německé boxerky Sindy Czech Ja-ka, majitelky MUDr. Karly Dvořákové. Touto cestou bych také rád poděkoval všem majitelům štěňat CH vrhu Šumících křídel, kteří se naší akce se svými psy zúčastnili. Pro chovatele je to vždy jedinečná možnost, jak vyhodnotit své chovatelské záměry a jejich konkrétní výsledky.

V neděli po obědě jsme se rozjeli do svých domovů a věřím, že každý z přítomných si na naší akci našel novou motivaci pro další práci a soužití se svým psem. Řada z nás se určitě znovu potká za půl roku ve Strašíně u Sušice a já budu jenom rád, když mezi nás znovu zavítá početná skupinka ostatních plemen, zejména pak australských honáckých psů.

autoři článku :

Ing. Gerhard Stein
RNDr. Helena Synkova CSc.